Z 0 na 80 % za odpoledne: Proč je vibecoding skvělý sluha, ale zlý architekt

Autor: Unnits

V pátek večer dostanete nápad na interní aplikaci, která vaší firmě ušetří spoustu času. V sobotu ráno otevřete Cursor nebo v0. Začnete psát prompty. V neděli večer máte funkční prototyp. Klikáte na tlačítka, data se ukládají, design vypadá čistě. Jste nadšení. V pondělí to chcete nasadit pro první reálné uživatele a přidat napojení na váš stávající systém.

A najednou nevíte kudy kam a AI si bere pauzu na kafe.

Vibecoding je absolutní požehnání pro validaci nápadů. Pokud potřebujete ověřit, jestli váš nápad dává byznysově smysl, nebo chcete investorům ukázat klikací MVP (Minimum Viable Product), AI vám ušetří stovky tisíc korun.

AI modely dnes excelují v psaní tzv. boilerplate kódu - základu, který se neustále opakuje. Skvěle zvládají frontend a základní logiku. Za jedno odpoledne se dostanete z nuly na 80 % hotové aplikace.

Past jménem „posledních 20 %“

Problém nastává v momentě, kdy aplikaci potřebujete posunout od „funguje to mně na notebooku“ k „bude to stabilně a bezpečně fungovat stovkám uživatelů každý den“. V tu chvíli se pravidlo 80/20 obrací. Těch zbylých 20 % funkcionality vám sebere 80 % času a nervů. Proč?

AI totiž (zatím) neumí jednu klíčovou věc: kontext a architekturu.

Když vibecodujete, AI píše kód iterativně. Přidáváte funkci za funkcí. Výsledkem je často tzv. špagetový kód. Dokud do něj nezasáhnete, drží pohromadě. Ale jakmile potřebujete:

• Zajistit bezpečnost a autorizaci: Aby uživatel A neviděl citlivá data uživatele B (častý problém AI halucinací při návrhu databáze).
• Napojit externí API: A zajistit, aby aplikace nespadla, když API na vteřinu neodpoví.
• Škálovat a nasazovat (CI/CD): Aby každá nová aktualizace nerozbila to, co už fungovalo.

Tady běžný vibecoding končí a začíná softwarové inženýrství.

Řešíme příčinu, ne padající kód

Když se klienti s podobnými AI prototypy zaseknou, často se snaží ladit prompty a nutit AI chybu opravit. To je ale řešení problému, ne příčiny.

Příčinou není to, že by AI neumělo napsat dobrý řádek kódu. Příčinou je, že celému projektu chybí architektonický základ. Aplikace potřebuje jasně oddělit frontend od backendu, nastavit databázové transakce a infrastrukturu. AI je skvělý kodér, ale mizerný softwarový architekt.

Nevyhazujte to. Dejte tomu základy.

Znamená to, že byste se na vibecoding měli vykašlat? Vůbec ne. Jen je potřeba změnit přístup.

Vibecodujte vize. Generujte prototypy. Rychle ověřujte nápady s trhem. Ale ve chvíli, kdy zjistíte, že váš nástroj dává smysl a chcete na něm stavět reálný byznys nebo interní firemní procesy, zastavte se.

V Unnits kód z Cursoru do koše neházíme. Z toho, co jste navibecodovali, vezmeme byznysovou logiku a UI, ale „pod kapotou“ tomu dáme stabilní, bezpečnou a dlouhodobě udržitelnou infrastrukturu. Proměníme váš nápad ve skutečný produkční software.